Podrobně o vernisáži

Vernisáž: 30. 6. v 17 hod.

Podvečer zpříjemní DJ Diom a malé občerstvení.

Podrobně o místě

„Trojmostí“ a okolí řeky Radbuzy

Komplex mostů, které překlenují řeku Radbuzu, zahrnuje technické stavby, jejichž realizace probíhala v rozpětí téměř sto padesáti let dopravního vývoje města.

V 70. letech 19. století Plzní procházely tři železniční dráhy. Každá z nich disponovala vlastním přemostěním přes řeku Radbuzu – tak vznikl komplex takzvaného Trojmostí. Nejstarší most byl zprovozněn v roce 1862 Českou západní dráhou coby součást trati Praha–Plzeň–Brod. Druhý v pořadí, z roku 1872, je most na trati Plzeň­–Cheb spadající pod Dráhu císaře Františka Josefa. Jako poslední byla v roce 1876 vybudována trať Plzeň – Železná Ruda pod správou Plzeňsko-březenské dráhy. Koncem 20. století doplnil soustavu čtvrtý, rezervní most. V roce 2000 byl zprovozněn silniční most Milénia a vybudována pěší lávka.

Okolní veřejná prostranství podél řeky Radbuzy mají velký potenciál pro využití k aktivnímu odpočinku. Již nyní je lokalita vyhledávaným místem a podél řeky vede smíšená cyklostezka.
Pilotní úpravu lokality, teras pod Mikulášským hřbitovem, provedlo město. Dalším krokem byla úprava zemníku U Ježíška v létě 2013 – v rámci programu Pěstuj prostor (pod hlavičkou Plzeň 2015) zde proběhl mezinárodní workcamp. Za odborného vedení sdružení ENVIC a ve spolupráci se Správou veřejného statku města Plzně dobrovolníci z celého světa vytvořili zemní schodiště a přírodní zahradu. Sdružení tuto zahradu nadále udržuje a přispívá k oživení místa pořádáním společensko-kulturních akcí.

Město Plzeň má v plánu rozšířit stávající cyklostezku a v kultivaci nábřeží řeky Radbuzy pokračovat.

Podrobně o díle do detailu

Plzeň je protkaná spletí dopravní infrastruktury, která město člení do několika komplikovaně propojitelných částí. Průtahy a křížení dopravních tahů zároveň vytvářejí zajímavé prostorové útvary, jako je například místo pod třemi železničními mosty u řeky Radbuzy, takzvané trojmostí. Pavla Sceranková a Dušan Záhoranský doplnili velkorysé oblouky mostních konstrukcí ještě o jeden, který přičiněním kolemjdoucích vytvoří z kapek další přemostění, a tak voda, která břehy odděluje, je bude zároveň propojovat.

Autoři

Dušan Záhoranský

(1972 Havířov) studoval u Juraje Bartusze na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Stejně jako Sceranková je velmi výraznou součástí české výtvarné scény i díky kurátorskému působení v MeetFactory v Praze. Přes své sochařské školení pracuje s celou šíří médií, ve kterých ho vždy zajímá proměna symbolů lidského konání v čase (Here, 2008).

Pavla Sceranková

(1980 Košice) je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze. Pomocí prostorových instalací vytváří nové situace, které si pohrávají s navyklým vnímáním času a prostoru. Dokladem toho mohou být autorské výstavy Ales wird gut (2009) nebo Žena na Měsíci (2013).