Podrobně o vernisáži

Vernisáž: 29. 9. v 17 hod.

Podrobně o místě

Plzeň hlavní nádraží

Volba lokality pro výstavbu nádraží byla dlouho předmětem ostrého sporu. Plzeň usilovala o vedení trasy v blízkosti historického centra, ač ta se v polovině devatenáctého století už běžně pokládala za městské hradby. O umístění nádraží se i přes vlny nesouhlasu definitivně rozhodlo v roce 1858.
Výstavba nové nádražní budovy byla zahájena roku 1902 a v červenci roku 1907 byl objekt slavnostně předán do užívání. Novorenesanční stavbu s typickou siluetou mohutné kopule sahající do výšky 36 metrů provedl podle návrhu Jana Bašty plzeňský stavitel Rudolf Štech, který se podílel i na jejím financování. Touto investicí se však významně zadlužil a východisko s tíživé situace našel v dobrovolném odchodu ze života rok po dokončení stavby.

V dubnu roku 1945 bylo nádraží silně poškozeno spojeneckým náletem a oprava tehdy trvala přes dva roky. Úprava vestibulu, včetně jeho malířské a sochařské výzdoby, proběhla v roce 1956. Autorem soch hutníka a železničáře je Ladislav Novák.
V roce 2000 byl areál vlakového nádraží včetně opěrné zdi směrem k viaduktům vyhlášen národní kulturní památkou. V letech 2011 a 2012 prošla výpravní budova rozsáhlou rekonstrukcí. Návazná veřejná prostranství na svou revitalizaci ještě čekají.

Podrobně o díle do detailu

Plzeňské hlavní nádraží je jedním ze symbolů významu Plzně. Je také místem, které je nasyceno prožitky z cest, emocemi těch, kteří se tu loučili nebo vítali, všedností každodenních cest za prací a beznadějí těch, kteří museli odcestovat, aniž by si to přáli. V pojetí autorů je kupole nádražní haly místem, kde jsou emoce a prožitky nashromážděny jako horký vzduch v balonu a neslyšně ševelí. Prostorová instalace zavěšená v prostoru kupole je vyjevením těchto emocí a vzpomínek.

Autoři

Eva Koťátková

(1982 Praha) je absolventkou Akademie výtvarných umění v Praze. V roce 2007 se stala nejmladší laureátkou Ceny Jindřicha Chalupeckého. Umělkyně používá ke svému vyjádření širokou škálu výrazových prostředků od sochy či objektu přes happening až po kresbu nebo koláž. Spojovatelem formálně různorodých projevů je téma jedince nebo skupiny lidí, kteří se potýkají s podmínkami, které si společenství nebo společnost vůči jednotlivcům nárokuje. Skoro až ikonickou se stala její série objektů Domácí vězení (2009).

Dominik Lang

(1980 Praha) je absolventem AVU v Praze. V současnosti je vedoucím sochařského ateliéru na VŠUP v Praze. V roce 2011 se stal autorem mezinárodně velmi dobře oceňované instalace nazvané Spící město v českém pavilonu na Benátském bienále výtvarného umění. V roce 2013 se stal laureátem Ceny Jindřicha Chaloupeckého.